Kdo jsme

Jsme parta levandulových nadšenců v jejímž středu je rodina Martiny a Honzy Radvanových z pošumavských Těchonic. Levandule z Francie & oslíci & český venkov - to jsou zdroje naší tvorby, života a inspirace.

Honza

Moje životní cesta do Těchonic nebyla rozhodně přímá a pro všechny blízké v mém životě snadná.

Výraznými mezníky v mém profesním životě alchymisty bylo vybudování Svíčkařství na Křivoklátě, Těchonické Medolády, včelího divadla Včelnice a občerstvení Nebe na zemi na hradě Rabí a samozřejmě Levandulová.cz. Se svými nápady občas přicházím mnohem dříve, než je na ně svět připraven, ale nijak mi to nevadí. Už jsem si zvykl. Bez mé rodiny a mých úžasných spolupracovníků z Levandulové by nic z toho nebylo!

V Těchonicích mě zásadně ovlivnila moje žena Martina a angažmá ve zdejším ochotnickém divadle. Jsem rád, že naši kluci smějí vyrůstat v této krásné vísce. Pocit svobody a překonávání nekonečných obzorů si totiž můžou užít nejen při plavbách po mořích, ale hlavně při procházkách v těchonickém okolí s našimi ušatými kamarády.

Domovem mého srdce jsou Těchonice. Ale také celé Čechy a Morava, Francie a její zapadlé kouty Provence, Bretaně... a vlastně všechny ty venkovy, co jsem kdy poznal.

Jsem trhovec a světskej tělem a duší!

 

Pavel

Můj domov je na samém kraji Ráje. Českého. Tam, kde ve Svatojiřském lese bzučí mé včely.

S Honzou jsme v tom společně už od dob Svíčkařství na Křivoklátě. A protože jsem chtěl včelám vrátit vše, co pro nás udělaly, začal jsem je chovat. Bzučení včel s šumem Svatojiřského lesa v pozadí se nic nevyrovná! Od Svíčkařství přes Těchonické Medolády až po Levandulová.cz, byl, je a bude med mou doménou a prochází mýma rukama. Proto také máme med od Bručouna z Košíka.

V životě, na trzích na Náplavce, na cestě do lesa ke včelám i na windsurfingovém prknu, vždy mám vítr v zádech!

 

Ládík

Pocházím z malé vesničky Maňovice nedaleko Nepomuka i Těchonic. Rodinu Radvanů jsem poznal, když jsem na své motorce Jawa 21 sport projížděl okolní krajinou a hledal letní brigádu při škole. Sport to byl doslova, zvláště tehdy, když se jawě nechtělo. Nechala se tlačit i několik kilometrů, ale nikdy jsem na ni nezanevřel.

Honzovi jsem pomáhal při rekonstrukci fary, kde se také prvně mihly modré oči, které mě tak utkvěly v paměti. Jawa mě pak dovezla až na hrad Rabí. Tam jsem lítal jako včela medonosná v hradním příkopě na včelím divadle. Z pohledu včelí říše jsem si tam našel i svou královnu. Modré oči, o kterých jsem jen snil, se staly skutečností a moje další cesta byla jasná!

Dovedla nás až do jihočeského kraje, do vesničky Žimutice. S oblibou se zde říká, že když vám ráno uteče pes, tak ho ještě večer vidíte běžet. Rovinatá krajina nabízí i slušný dojezd svátečním cyklistům, jako jsem já. Doslova nám zde spadl do klína malinkatý domeček, který si teď velebíme a stal se domovem i pro naši dcerku Marion. Společně zde objevujeme krásy Vltavy a Lužnice, které jsou spolu s četnými rybníky dominantou zdejší krajiny. Poklidné tempo života na vsi bych za městský ruch už nikdy nevyměnil.

Jestli mám říci něco o sobě, tak to, že mi úsměv a optimismus nechybí a s tím také vyrážím do každého dne. Práce s kamenem, sklem, dřevem a samozřejmě stánkařina se staly mojí vášní a téměř každodenní všedností. Se ženou Martinkou "motáme" naše motánky z broušeného skla a nepřestaneme dokud neobmotáme celý svět. Možná jsme se už domotali až k vám domů a doufám, že vám děláme radost, tak jako vy nám, když nás přijdete pozdravit na trhu.

Stánkařina je jedno velké dobrodružství. Rozmanitost míst, tváří a lidských povah je tím, co mne přitahuje a nepřestává bavit. Je to stálé objevování a touha po novém, a bez Honzy a Martinky Radvanů by toho asi nebylo. Proto velké díky Vám přátelé!

 

Michal

Život je jen náhoda... Nebo je to osud? Asi bych to spojil. Cesta životem je závislá na souhře osudových náhod. Právě takové osudové náhody mě z hornického kraje dovedly přes Olomouc až do podhradí pohádkového Bouzova. A samozřejmě taky do Těchonic.

Nebýt jednoho odpoledne v jedné olomoucké zkušebně a jednoho správně načasovaného telefonátu, vše by bylo jiné. Možná by dokonce vznikla kapela, kterou jsme tehdy zakládali. Že ale telefon zazvonil, kapela nikdy nevznikla. Místo toho jsem se ocitl na nádvoří hradu Rabí, tyčícího se nad tokem mé milované řeky Otavy.

Tehdy jsem se dostal do světa stvořeného hlavou našeho Honzy. Do světa, který se stal i světem mým. Palačinky, medolády, medovina, divadelní Včelnice a samozřejmě Levandulová.cz. Postupem času jsem dokončil studia, seznámil se s dívkou, která je nyní mou ženou, našli jsme společný domov v kouzelné krajině Bouzovské vrchoviny a narodila se nám úžasná holčička. A celým tím časem nás provázela vůně a síla levandule.

Za vše vděčím skvělým lidem, které mám kolem sebe. A taky všem náhodám, co mě k nim dovedly. Ten telefonát z olomoucké zkušebny se totiž proměnil nejen v blízkou a trvalou spolupráci, ale hlavně v přátelství! Honzo, díky!

 

Zuzka

Před lety jsme opustili Prahu a díky své sestře jsem se ocitla v tomto krásném kraji a jsem za to moc ráda. S dětmi, přítelem a dědou nyní žiji 2 km od Těchonic, kde kromě své rodiny a přátel mám i rodinu Levandulovou.

Mou vášní je už od střední školy fotografování a jakékoliv řemeslné práce. Opravila jsem nábytek, který zbyl v hospodě, kam jsme se nastěhovali, naučila jsem se plést košíky a nyní objevuji krásu betonu. Kromě Levandulové se věnuji své vlastní značce Eldavo (https://www.fler.cz/shop/eldavo), kde navrhuji a šiji zatím hlavně noční košile pro kluky, ale brzy toho bude víc. Ve zbylém čase se věnuji projektům pro školy a tvořivé děti, které podporují fantazii a rozvíjejí kreativní myšlení.

Nabíjí mě příroda, která nás zde obklopuje a ráda objevuji nové cesty a zákoutí. To platí i pro Levandulovou. Jsem člověk zvídavý, ráda se učím a neustále něco nového zkouším a objevuji. I proto s radostí vítám každou novou výzvu, kterou přede mě 9 letá spolupráce s Honzou postaví. Mé ruce balí vaše balíčky a vyřizuji vše kolem objednávek, faktur atd. Jsem tu pro vás, když si potřebujete něco ověřit nebo se na cokoliv zeptat.

 

Mary, Amina, Máša, Sára a Meggie

 

Na trzích je s námi sice neuvidíte, ale vězte, že jsou to skvělé rádkyně. Jejich tichý souhlas podpořil spoustu našich rozhodnutí z posledních let. Právě v jejich společnosti přichází síla a odhodlání k realizaci našich nápadů.

Z těch, které můžete potkat ve výběhu, je s námi nejdéle Mary. Postupně se k ní přidaly z rakouského Štýrska Máša, Meggie a Sára. A i když se už několik našich oslích kamarádů - Barnabáš, Bonifác a Modestýna - pase v nebeských pastvinách, 24. duben 2017 přinesl velkou radost, když se nám narodila naše první originál těchonická oslice Amina.