Moderní včelař / květen 2023

Levandule nejen nádherně voní, ale i báječně chutná….

Ne každá pochutina, která chutná anebo voní po levanduli byla vytvořena samotnou přírodou. U levandulového medu je to jasné. Ne každý však ví, jak to s ním vlastně je doopravdy. Vydali jsme se to zjistit do půvabných Těchonic.

Zde žije a podniká se svojí ženou Martinou Jan Radvan, kteří mají už dvacet let firmu Levandulová.cz.

Zabývají se dovozem levandule a levandulových produktů přímo od pěstitelů ve francouzské Provence a dodávají ji na náš trh. Vyrábějí vlastní levandulovou kosmetiku s oslím mlékem, levandulové víno a dovážejí i levandulový med.

Pane Radvane, jak se člověk stane dovozcem levandulového medu?

To je výsledek dlouhé cesty, která je spojená i se včelami. V roce 1998 jsem s kolegou Pavlem Šukem založil Svíčkařství na hradě Křivoklátě. Postupně jsme zpracovávali a vykupovali kolem pěti tun včelího vosku ročně. Trápila nás otázka, jestli včelám vlastně vosk neubíráme příliš. Ing. Dalibor Titěra z Výzkumného ústavu včelařského se jen smál a říkal: Jen to hoši palte, alespoň včelaři vymění všechen vosk a včely vystaví nové dílo a budou tak zdravější.

V roce 2000 jsem se přestěhoval do Těchonic a zde jsem se včelám přiblížil doslova na blízko.

To byl zřejmě šťastný čas, protože spousta lidí dodnes vzpomíná na divadelní představení Včelnice na Rabí, které jste po čase otevřel.

No, to musíme tedy zmínit celý ten příběh.

S tehdejším kastelánem Michalem Novákem to bylo zřejmě osudové setkání. Návštěvní řád na hradě zrovna měnil podobu a návštěvníci začali trávit čas čekání na prohlídku hradu přímo na nádvoří, namísto před branou, jako tomu bylo doposud. Přinesl jsem mu několik nápadů, jak lidi zabavit. Rýžování zlata a střílení z kuše a luku doplnilo po čase logicky i vyrábění svíček ze včelího vosku.

Měl jste vlastní včely?

V roce 2003 jsem daroval 50 včelstev občanskému sdružení Vaváky, které se stará o Těchonická draha. To je cca 20 ha plochy, která se nikdy neobhospodařovala jinak než pastvou zvířat. Začali se zabývat pasením ovcí a já přišel s nápadem pást tam i včely. Vždyť přeci ve vzduchu je spousta místa! Koupil jsem od p. Pavla Průši z Havlíčkova Brodu včelstva ve dva roky starých nástavcích. Chtěl jsem včelařením pomoci s ekonomikou toho projektu. Nechtěl jsem tam jen dodat peníze, ale darovat Vavákům stálý zdroj příjmu z prodeje medu. Začal jsem se o včely starat pod vedením zkušenějšího kolegy/včelaře p. Šuka.

V té době včelaři prodávali med po třiceti korunách a měli jedinou starost, aby jim náhodou nezbyl. My jsme na to šli jinak. Začali jsme na hradě Rabí nabízet místní med jako lokální specialitu, což byla tenkrát naprosto nezvyklá cesta. Když jsem jej tehdy nabízel v rabské restauraci, aby z něj vařili, koukali se na mne jako na blázna.

Vymysleli jsme si různé slogany na etikety na med, např. Naprosto dokonalé zhmotnění píle, nebo Včely to tak chtěly a podobně. Začali jsme spolupracovat s výtvarnicí Vandou Pertlovou, která stvořila originální písmo a celkový design.

Začali jsme označovat náš region Prácheńsko a měli jsme tak vlastní regionální produkt v době, kdy o regionální potravinu mohli lidé zavadit leda v cizině.

Hrad Rabí, resp. náš stánek na nádvoří se stal místem prodeje regionálního produktu. Medu jsme však měli méně, než naši zákazníci požadovali.

Takže se dostáváme k Techonické medoládě!

Ano, je to tak. Došlo mi, že my z toho našeho medu musíme něco vyrábět. A napadly nás takové medové, za studena míchané pomazánky, které jsme nazvali Medolády. Chtěli jsme náš med nastavit ovocem a ořechy, ale jak se nakonec ukázalo, museli jsme to udělat i dalším medem vykoupeným v našem regionu. Protože jsme však v té době už měli zkušenost se včelařením a znali hodnotu získaného medu a včelařské práce, rozhodli jsme se jej v té době vykupovat za 80 kč/kg namísto běžných 30 kč/kg ve výkupu. Chtěli jsme podpořit místní včelaře a byla by nám hanba vykupovat med v té době pod cenou.

Vyráběli jsme sedm druhů medolád a protože jsme neměli vlastní výrobnu, oslovili jsme Frutanu v Blatné. Tam vyráběli marmelády a džemy a měli veškerou technologii a hlavně schválený provoz.

To pro nás tehdy bylo naprosto nedostupné. Přednesl jsem panu řediteli Prokopcovi nápad na medové pomazánky, přivezl mu vzorky a začal souboj. Souboj nápadu, jak naložit s regionálním místním produktem, tedy s medem, a potravinářskou technologií. Strávili jsme mnoho hodin a dní diskusí, jak by měl a mohl výsledný výrobek vypadat. Nakonec vyhrála moje varianta, přestože medoláda z opravdového medu a ovoce a ořechů byla mnohonásobně dražší, než průmyslově vymyšlená alternativa. Urputnost se vyplatila. Od r. 2006 do r. 2014 jsme vyráběli a prodávali Těchonické medolády nejen na Rabí a Křivoklátě, ale na jarmarcích, řemeslných, farmářských a hlavně Vánočních trzích po celé republice.

No a to Včelí divadlo?

K tomu se dostaneme, slibuju!

Na Rabí tehdy předváděl svoje umění s ptáky sokolník Milan Zaleš z Chotýčan u Českých Budějovic. Jeho přehlídky byly famózní a když mu v letní sezoně v r. 2006 kvůli epidemii ptačí chřipky nedovolili vystupovat a navíc mu uhynula hlavní hvězda kondor, bylo všem jasné, že hrad Rabí nemůže zůstat bez letové produkce. Hlavně to bylo jasné kastelánovi, který za mnou přišel s tím, že musíme něco vymyslet.

Když mohl Zaleš dělat letové produkce s kondorem a orly, my můžeme se včelami! Tak se zrodila Včelnice na Rabí!

Hradní příkop jsme přestavěli během 14 dnů na amfiteátr pro sto lidí. Přivezli jsme na hrad troje včely. Ve střílnách jsme vystavili exponáty z depozitáře zámku Kačina, které jsme si vypůjčili. S pomocí p. Petra Oukropce z Těchonic, filmového producenta a režiséra jsme s mojí ženou sepsali příběh o muži, který začal včelařit po náhodném setkání u silnice s místním, rabským včelařem, kterým byla legenda, pan Josef Fuchs. Ten nám chodil první rok na všechna představení. A že jich za prázdniny bylo! Hráli jsme pětkrát denně. Včelař herec si musel mezi představeními dojít dolů do vsi pro nové návštěvníky a pomocí kuřáku a zvonečku je přivést na divadlo! Včela Milan létala po nataženém ocelovém laně 8m vysoko v kostýmu, příběh byl napínavý, až se srdce zastavovala a závěrečné pozvání k pozorovacímu úlu si nenechal nikdo ujít. Včelařova almara, která se otevřela na konci představení a ve které se daly koupit všechny ty dobroty zůstala vždycky prázdná…

O životě včel a včelařů jsme sdělili vše, co jsme dokázali.

A také jsme pořádali koncerty Zpívání včelám!

Ty se nám i návštěvníkům odvděčily mírností a krásnou blízkostí.

Vy jste se pustil i do vydání včelařské učebnice?

Ano, v roce 2009 jsem v knihkupectví ve francouzském Banonu potkal jako novinku knihu Ilustrované včelařství Yvese Gustina ve formě komiksu. Hned mě napadlo, že by byla skvělým doplňkem sortimentu ve Včelnici na Rabí a tak jsem ji ve spolupráci s nakladatelstvím Baobab vydal. Kniha měla úspěch. Ve třech vydání se jí Čechách prodalo přes 10 tis. výtisků.

Dnes vás však už na Rabí nepotkáme.

Všechno má svůj čas. V r. 2014 koupila blatenskou Frutanu jiná firma a už nebylo možné medoládu dál vyrábět. Navíc šla nahoru i cena medu, za což jsme dodnes rádi a tak nastal čas pro něco nového. Ten rok jsme doprodali zásoby medolády a Včelnice na Rabí skončila. Rozloučit jsme se museli i s herci studenty, kteří hráli včelu.

Každý příběh má mít dobrý konec a mne těší, že tato aktivita pomohla nastartovat v Čechách prodej lokálních medů a medových pochoutek.

Nikdo nám nemůže upřít, že jsme v tom byli jedni z průkopníků.

S koncem medolády skončil i váš vlastní chov včel?

Vlastně ano. V Těchonicích je pro včely málo pastvy a jarní snůška bývá rychlá a chudá. Je tu chladno a všude jsou pastviny pro dobytek. Samotného medu je málo. Přenechal jsem všechna včelstva p. Milanovi Šinkovi z Kovčína. Dnes od jeho paní Lenky Šinkové beru výbornou medovinu smíchanou s ovocem a prodávám ji na vánočních trzích.

No a co ten levandulový med?????

 Od roku 2005 obchoduji s francouzskými farmáři a dovážím do ČR levanduli přímo z farem v Provence. Tento můj příběh je, myslím, také zajímavý a je možné se s ním blíže seznámit na www.levandulova.cz.

Levandulový med, který dovážím, je sbíraný převážně na levandulových polích farmářky Evelyne Pope, se kterou spolupracujeme nejvíce. Na začátku to byl tedy hlavně její otec, starý pan Hubert, který mi dal pravý levandulový med ochutnat. Pochvalné přikyvování musela chtě nechtě nahradit francouzština, kterou jsem se musel naučit. Francouzský včelař se česky učit nebude!

Levandulový med je sbíraný v době květu levandule, která je cca od poloviny června do poloviny srpna. Někdy i déle. To záleží na nadmořské výšce. V té době už na jihu nekvete nic jiného a i podle rozboru je v levandulovém medu přítomno max. 3% kaštanu. Je to místní specialita, stejně jako v jiných oblastech na jihu, kde se levandule pěstuje. Např. Chorvatsko, Albánie, Itálie, Bulharsko nebo Řecko.

Tento med nepoznáte podle vůně, ale podle chuti. Má typickou bylinnou hořčinku, která vynikne nejlépe např. na bílém pečivu s máslem.

Tento med sám jemně krystalizuje a nemusí se pastovat. Pastování je přesto používáno jako urychlovač krystalizace.

Takže voňavý levandulový med je podezřelý?

Je mnoho pokusů, jak jej uměle vyrobit. Jsou tací, kteří do květového medu přidají levandulovou esenci a myslí si, že je vyhráno. Bohužel, takoví mudrcové nikdy na francouzské nebo jiné včelnici na jihu nebyli. Dokonce si troufají tvrdit, že levandulový med je podvod, že včela nedokáže nasát sosákem nektar v levandulovém květu! K Hubertovi bych je vzal!

Levandulový med je delikatesa, která má svoji cenu. Je třeba se s tím smířit a ani levandulová.cz nenabízí tento med pod cenou.

Levandulový med se objevuje i ve vaší kosmetice?

Levandulová a oslí kosmetika Manon je v současnosti naše nevětší radost. Vyrábíme jí ve spolupráci s Kosmetikou Capri ve vesničce Čím, nedaleko Dobříše. My máme receptury, suroviny a design a oni mají prostor a kapacitu na řádně vedenou odbornou výrobu, splňující všechna ISO.

Koupelemi v oslím mléce s medem proslula už Kleopatra.

Ano, oslí mléko je jedna z přírodních surovin, které mne fascinují.

Pro svoji schopnost výživy a regenerace hlavně pleti. Za chvíli se půjdeme podívat na našich pět oslic v Těchonicích. Oslí mléko do kosmetiky Manon ovšem dovážíme až z Azorských ostrovů. Tráva je tam plná minerálů z moře a v kosmetice je to opravdu znát!

Med do kosmetiky přidáváme levandulový a včelí vosk, ten je z Kovčína.

Zabýváte se také vymýšlením nějakých nových způsobů prodeje?

Ano, poslední dobou jsem posedlý Levandulomaty. Je to novinka, ke které mě přivedly zavřené obchody při Covidu. Levandulomat není jen prodejní automat. Daleko důležitější je jeho část testeru, kam může zákazník vložit ruce a nechat se obejmout vůní levandule.

Jste zkrátka učebnicovým příkladem toho, že s talentem úspěšně obchodovat se člověk rodí.

Tak to je, prosím, přesně naopak. Jsem jen vyučený kuchař, vyzkoušel jsem si práci v prodávání knih a postupně došel k touze zviditelnit skrze výrobky um a jedinečnost jednotlivců nebo celých regionů. Vždy jsem po návratu z ciziny toužil nalézt ve zdejších obchodech stejné nebo ještě lepší regionální produkty, které by mne dovedly ke svým výrobcům a jejich příběhům.

Spolupráce, vědomí, že nikdo není výhradním tvůrcem, to je oč tu běží. Každého z nás přece něco a někdo ovlivňuje. Tím vzniká krása života.

 

Marie Šotolová

Petr Texl